Jana Baladova
Studia ukončila v roce 2001 na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti (obor propagační grafika). Působila v menších grafických agenturách, kde se jako grafik podílela na vzniku Corporate Identity, výročních zpráv, multimediálních a webových prezentací. V letech 2007-2012 a znovu od roku 2016 působí na volné noze. V menší či větší míře pracovala pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Duncan Centre, soubor ME-SA, choreografku Lenku Knihu Bartůňkovou a festival Nová generace. Převážnou část práce nadále tvoří realizace plakátů, letáků, brožur, novin. Na grafickém designu ji zajímá mezioborové propojení a jeho, v různé míře zdařilá, všudypřítomnost. V současnosti se také pokouší o ilustraci knihy a maluje.
Ke spolupráci s NANOHACH
(2010-2016)
Vzpomínka prvá
„NANOHACH, to je Honza Malík s Adolfou na klíně a s jogurtem na stole poprvé v mém všestranném miniaturním pokoji na Letné, kdy se pouštíme do propagace pro mě živelného a neuchopitelného představení Brut, které mohu sledovat na zkouškách a nedává mi to moc smysl. Nevím, jak jej vnímat a na co se soustředit. Na premiéře poprvé uslyším syrovou trubku a v prostředí Alty to v ten večer jako vždy smysl dává, i když je to úplně jiné než cokoli před tím a potom…“
Vzpomínka druhá
„Je odpoledne a dívám se z okna kanceláře na Václaváku, taková ta chvilka, kdy se zvednu od počítače, malá přestávka v korporátní propagaci, slunce svítí a hle, na ostrůvku náměstí za zvuku Stravinského běží na rotopedech NANOHACH v šusťákových oblecích. A i když je vidím z ptačí perspektivy, vím, oč tu běží, a jsem ráda, že jsem v té prchavé chvíli u toho. Jde o jeden ze site-specific projektů. Takový, který vás přepadne v nepřenositelné chvilce každodenního okamžiku a udělá ji výjimečnou.“
Vzpomínka třetí
„Jé, to je bezva, ta slepice.“ Honza zní v telefonu nadmíru spokojeně v reakci na návrh plakátu.
„To není slepice, to je sova.“ Přece nebudu dělat montáž s Toyen, Virginií a slepicí, pomyslím si. Sedím nad tím už asi zase den a noc. A nevidím ani zkoušku. Vařím z teorie, fotografií Lukáše a výtečného inspiračního videa od Honzy z prostředí fantastického obchůdku, kde za kasou chybí snad už jen Gustav Jung. A mrzí mě, že je to poslední představení NANOHACH.“
